TIG/WIG svářečky - výhodné SETY

TIG je svařování elektrickým obloukem netavící se wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu (argonu) s ručně přidávaným přídavným materiálem. Pokládá se za nejmodernější současnou metodu – i přes svou dlouholetou tradici se v masovém měřítku prosadila mezi profesionály až v posledních patnácti letech a mezi hobby svářeči dokonce až v posledních několika málo letech. Nespornou výhodou je precizní kontrola svarové lázně, kdy si svářeč vše řídí sám a může svařovat i zcela bez přídavného materiálu. Při samotném procesu pak jde jen o roztavení lemu a spojení samotného materiálu, takže svar má 100 % stejné chemické složení jako základní kov.

TIG se používá především na svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin, dále korozivzdorných ocelí (nerezu), niklu, mědi, bronzu, titanu, zirkonia a dalších neferitických kovů. Samozřejmostí je i svařování korozivních ocelí, tzv. černého materiálu. TIG zvládá také svařování různých materiálů navzájem – například uhlíkovou ocel s korozivzdornou, nebo měď s mosazí. Pokud svaříte hliník, hledejte TIG svářečku pro hliník s funkcí AC/DC.

Svařování je velmi podobné jako svařování plamenem (autogenem), proto vyžaduje zručnějšího svářeče a zkušenosti. Mezi wolframovou elektrodou a základním materiálem hoří elektrický oblouk, vzniklé teplo natavuje svarové hrany i přídavný materiál. Svářeč jednou rukou drží hořák a druhou rukou z boku přidává přídavný materiál. Svařuje se většinou dopředu – před hořákem se pohybuje tyčka drátu. Hořák je skloněn mírně dozadu v úhlu cca 10–12° a tyčka drátu je skloněna proti hořáku pod úhlem cca 70° od svislé polohy.

Natavený přídavný materiál se při svařování nesmí dostat z oblasti plynové ochrany, ve které je chráněn proti oxidaci. Pokud by zoxidoval, ukládaly by se do svarové lázně nežádoucí vměstky (oxidy), které zhoršují kvalitu svaru. Proto se po vypnutí proudu ještě několik vteřin dofukuje ochranný plyn – této funkci svářečky se říká dofuk (post gas). Chrání tuhnoucí svarovou lázeň i wolframovou elektrodu před oxidací. Je to jedna z funkcí, kterou by kvalitní TIG svářečka měla mít.

Stejnosměrný proud (DC) se používá pro ocel, nikl, měď, titan a jejich slitiny. Tepelná zátěž je rozdělena nesymetricky – zhruba třetina připadá na elektrodu a dvě třetiny na natavení základního materiálu, díky čemuž je elektroda méně namáhaná a vzniká velký průvar. Střídavý proud (AC) se používá pro hliník, hořčík a jejich slitiny. U hliníku je AC nutností: na povrchu hliníku je vrstva korundu s bodem tavení nad 2000 °C (sám hliník taje při 650 °C), a střídání polarity zajišťuje tzv. čisticí účinek, který tyto oxidy odstraní. Proto pro svařování hliníku potřebujete TIG AC/DC svářečku.

HF (vysokofrekvenční) zapalování zapálí oblouk bezdotykově – stačí přiblížit elektrodu k materiálu a oblouk přeskočí jiskrou. Je přesnější, nepoškozuje špičku elektrody a nezanáší wolfram do svaru. LiftTIG se naproti tomu zapaluje kontaktně – elektrodou se musíte dotknout materiálu a poté ji nadzvednout. Je jednodušší a levnější, ale při používání méně komfortní. To, že svářečka umí TIG, ještě neznamená, že jde o TIG s HF zapalováním – může se jednat pouze o LiftTIG. Pro kvalitní TIG svary (zejména nerez, hliník) jednoznačně volte HF.

Výkonnostní parametry TIG jsou při ručním svařování (nikoli strojním či robotovém) ve srovnání s metodou MIG/MAG velmi nízké. TIG je tedy pomalejší a méně produktivní – vyniká však kvalitou a přesností svaru, ne rychlostí. Pokud potřebujete produktivně svařovat velké objemy, kombinujte TIG s MIG/MAG: nabízíme sety svářeček TIG + MIG/MAG, které spojují přesnost TIG s rychlostí MIG/MAG v jednom stroji.

Set obsahuje všechno potřebné ke svařování – svářečku, TIG hořák, kabely, wolframové elektrody a další příslušenství za výhodnější cenu než při nákupu samostatně. Set navíc zajišťuje kompatibilitu komponent (vše je odzkoušeno dohromady) a ušetří Vám čas s výběrem jednotlivých dílů. Pokud Vám hotový set nevyhovuje, můžete si sestavit vlastní set na míru.