Svářečky

Svařování je proces, který spojuje dva prvky pevným, nerozebíratelným spojením bez samostatného pojiva. Na rozdíl od pájení, které používá pojivo s nižším bodem tání, svařování spojuje oba obrobky přímo dohromady — byť je svar někdy obohacen o tzv. přídavný materiál (drát, elektroda, mosaz). Svářečka dodává energii potřebnou k roztavení svarových ploch — buď ve formě plamene, elektrického oblouku, nebo laserového paprsku. Více najdete v článku Jak funguje svářečka.

Existují tři hlavní techniky: svařování plamenem (autogenní, kyslík + acetylen — generuje plamen o vysoké teplotě), obloukové svařování (elektrický oblouk vzniká mezi obrobkem a elektrodou svářečky) a laserové svařování (vysokoenergetický laserový paprsek, zatím hlavně průmyslové použití). Obloukové svařování se dále dělí na metody MMA, MIG/MAG, FCAW (svařování bez plynu) a TIG/WIG. Každá metoda vyžaduje jiný typ svářečky.

MMA (obalená elektroda) je univerzální, levná a vhodná pro silnější materiály venku i v dílně. MIG/MAG (svařování drátem v ochranné atmosféře CO₂) je rychlé, produktivní a vhodné pro výrobu konstrukcí. TIG (wolframová elektroda v ochranné atmosféře argonu) je nejpřesnější metoda — dělá nejčistší svary, je nutnou volbou pro sváření nerezu a hliníku, ale je pomalejší. S některými materiály (např. tenké plechy) si TIG poradí i zcela bez přídavného materiálu.

Pro hobby použití bohatě stačí hobby invertor MMA s výkonem 140–160 A a jištěním 16 A. Pro občasné svařování plechu do 4 mm tloušťky je ideální. Pokud potřebujete svařovat hliník nebo nerez, sáhněte po TIG svářečce. Investice do profi stroje (200 A+) má smysl, jen pokud sváříte denně víc než 2 hodiny — pro pravidelnou zátěž je profi svářečka nezbytný základ.

Pro hobby a lehčí dílenské použití do 200 A bohatě stačí svářečka 1×230 V s jištěním 16 A. Třífázové napájení 3×400 V se vyplatí pro profi stroje nad 250 A, kde 230 V neutáhne potřebný výkon. Před nákupem si vždy ověřte, zda máte v dílně dostatečné jištění — invertor 200 A s nedostatečným jištěním shazuje pojistky.

Zatěžovatel (DZ — duty cycle) udává, jak dlouho může svářečka pracovat bez přehřátí v 10minutovém cyklu. DZ 60 % při 200 A znamená, že stroj může svařovat 6 minut při 200 A a 4 minuty musí chladnout. Pro hobby použití stačí DZ 30–40 %, profi stroje mají typicky 60–100 %. Při sériové výrobě nebo dlouhých svarech volte vyšší DZ nebo svářečky s vodním chlazením.

Ano, ale potřebujete multifunkční svářečku. Pro hliník je nutná metoda TIG AC/DC (střídavý proud) — běžné DC stroje hliník nesvaří. Nerez se dá svařovat MMA, MIG/MAG i TIG, přičemž nejlepší výsledky dostanete u metody TIG. Ocel zvládne každá svářečka. Pokud však chcete jeden stroj na vše, hledejte multifunkční TIG HF AC/DC s MMA, který pokryje všechny tři materiály.

Svařování nabízí tři hlavní výhody: trvanlivý spoj (nerozebíratelné spojení, které drží desetiletí), bezchybný šev (při správném provedení je svar pevnější než okolní materiál) a účinný a všestranný systém (jedna metoda zvládne spojit kovy o různých tloušťkách i tvarech). Proto se svařování používá ve stavebnictví, automobilovém i leteckém průmyslu — bez něj by náš svět vypadal úplně jinak.

Při běžném hobby použití stačí stroj jednou ročně vyfoukat stlačeným vzduchem (uvnitř i v chladiči) a zkontrolovat svorky. U profi strojů s denním provozem doporučujeme každých 6 měsíců profesionální servis — kontrola elektroniky, drátového posuvu, chladicích ventilátorů. Provádíme záruční i pozáruční servis všech značek, které prodáváme. Více informací najdete v sekci kontakty.