Drážkování. Co to je?
Co je drážkování?
Ahoj svářečko / svářeči
Dnes jukneme na drážkování. Co to vlastně je?
Drážkování je stejně stará věc (u autogenu) jako existence autogenu. Provádí se jím odběr materiálu za pomoci mechanického nebo tavného procesu. Mechanický proces nechme nástrojářům, nás zajímá tepelný tavný proces za pomoci různých pomůcek. Princip, je odběr materiálu formou roztaveného kovu vyfukovaného pomocí stlačeného vzduchu. To se u všech tepelných metod shoduje. Není to řez skrz na skrz, ale jen odebrání jedné vrstvy, vyřezání svaru neboli vytvoření drážky. Nejčastěji se s ním setkáte právě při odstranění starých nebo nepovedených svarů, při přípravě silného materiálu ke sváření (vytvoření zkosené hrany), ale využití je širší. Ono totiž pokud jde o velké množství (délka) svaru nebo o silný materiál, svarů různých tvarů písmen a ještě je to třeba v polních podmínkách, bývá tento způsob nejrychlejší a ekonomicky výhodný, protože brousit nebo vyřezávat úhlovou bruskou všechny svary popřípadě řezat silný materiál je pěkná makačka. Pokud musíš držet velkou úhlovou brusku a brousit třeba hodinu (kdo to zažil jako já, tak ví) není to úplně košer, ruce bolí jako čert. Ještě se ani nemusíš dostat všude kde potřebuješ. A proto je tu drážkování.
Jaké známe metody drážkování?
- Uhlíkovou elektrodou - zde potřebuješ uhlíkovou elektrodu a speciální drážkovací hořák. Elektroda se použije jako při svařování, jen je ve speciálním hořáku. Ten si představíš jednoduše je to držák elektrody, v jehož čelistech jsou otvory pro proudění vzduchu, který vyfukuje roztavený materiál. Metoda je náročná na výkon svářečky od 300 do 650A. Jako hnací (vyfukovací plyn) se použije stlačený vzduch z kompresoru. Výhoda je, že si elektrodu upneš kdekoli v její délce.
- Elektrodou pro drážkování - je to elektroda, která vypadá jako například obyčejná E-B 121, ale se speciálním obalem a je uzpůsobená pro drážkování, děrování, řezání. Můžeš použít stejný hořák. Výkon svářečky je nižší od 100 do 300A. Jako hnací (vyfukovací plyn) se použije stlačený vzduch z kompresoru. Nevýhodou je upnutí elektrody jen na jejím konci.
- Plazmou - za pomoci plazmové řezačky plazmovým hořákem, kdy plazmový oblouk je velice přesný a vytváří čistou drážku. Jako hnací plyn je možné použít stlačený vzduch (bez vody a olejových částic, nutná a nejlepší je dvojitá filtrace odlučovačem), dále pak můžeme použít argon, dusík, helium.
- Plamenem kyslík-acetylen - zde se použije autogenní souprava buď spolu s klasickým řezacím hořákem nebo speciálním hořákem pro řezací hubice ANME. Řezací hořák s klasickou řeznou hubicí musíš extrémně naklonit a hlídat prořez. Jako lepší variantu, kterou doporučíme, si můžeš koupit hubice k tomu určené. Ty ti pomohou vytvořit přesnější a souvislejší drážku.
Postup:
Nehledej žádné zvláštnosti a specialitky, princip a postup je stejný jako při svařování jen místo nanášení materiálu ho odebíráš co se týče elektrod a u plasmy s plynem je to stejné jako řezání.
Závěrem:
Drážkování je velice užitečná, praktická a stará věc, pokud máš autogen v sestavě kyslík + acetylen s řezacím hořákem pro hubice ANME, stačí dokoupit drážkovací hubici u klasických standardních řezacích hořáků musíš naklonit hořák, tam jiná možnost není. V případě MMA svářeček je to trochu dražší, je nutné dokoupit drážkovací hořák. U plasmy se hůře vyřezávají svary, protože plasma dělá úzkou drážku a hořák je všeobecně široký. Nicméně platí výše napsané, je to velmi praktická a užitečná věc, kterou jsem používal běžně při své praxi mechanika a bylo to určitě praktičtější a rychlejší než úhlová bruska. Tu jsem používal jen na nutné dočištění.
Víc toho asi nemá cenu psát.
Mnoho úspěchů. Práci zdar a sváření, tedy drážkování zvlášť.
Zdeněk Horák - technik svářecí techniky