Jak svařovat litinu

svar19

Litina je materiál, který nalezneme na mnoha místech a v mnoha oborech lidské činnosti. Je také materiálem, který člověka doprovází podstatnou část historie. Výroba předmětů z litiny, montáž litinových konstrukcí i opravy jejích poškození samozřejmě vyžadují spolehlivou a metodu, kterou je obecně svařování. Pro svařování sice není litina materiálem nejideálnějším, to ale neznamená, že by snad svařovat nešla.

Co je litina?

Jako litinu označujeme slitiny železa obsahující minimálně 2 % uhlíku. Kromě toho se v litinách vyskytují i některé další prvky, především fosfor a křemík. Litiny se dělí na několik typů, toto dělení je přitom dáno především způsobem krystalizace, nejznámější jsou asi litina bílá či šedá. Jak již bylo zmíněno, litinu můžeme nalézt na mnoha místech a tomu odpovídá i častá nutnost svařování litinových prvků.

Litina a svařování

Litinové prvky je třeba svařovat velmi často. Může jít o svařování při výrobě, konstrukční svařování (např. při montáži potrubí apod.) a samozřejmě také o svařování při opravách. Konkrétní způsob svařování závisí vždy na parametrech jako je např. chemické složení svařované litiny, forma v jaké se v litině vyskytuje uhlík, mechanické vlastnosti, míra korozního napadení, míra mastnoty na povrchu apod. prosycení tuky a oleji apod. Obecně lze litinu svařovat všemi standardními metodami sváření, nejběžnější je pak použití obalované elektrody. Nesmíme také zapomenout na volbu správné svářečky či inventoru. Před každým svařováním je třeba litinu očistit od hrubých nečistot, obrousit (pozor na brusné kotouče s obsahem železa a síry, ty nepoužívejte) a ideálně také odmastit. Vlastní svařování je prováděno ve třech základních módech – bez předehřevu, s mírným předehřevem a s předehřevem.

Svařování bez předehřevu nevyžaduje – jak již název napovídá – prvotní teplotní úpravu. Před svářením je třeba odstranit ostré hrany, odvrtat případné praskliny či trhliny a při sváření je potom nutné klást tzv. tahové housenky o délce 2-4 cm. Jako přídavný materiál se používají přídavné materiály na bázi niklu či slitin Ni-Fe a Ni-Cu. Při svařování s mírným předehřevem se postupuje v zásadě stejně, jen je na začátku svařovaný materiál zahříván na teplotu okolo 450°C. Jako přídavné materiály se v tomto případě používají elektrody na bázi litiny. Svařování s vysokým předehřevem charakterizuje předehřívání materiálu na teploty 500°C až 600°C (pozor na rychlost ohřevu, ta by se měla pohybovat okolo 50°C/hod). Jako přídavné materiály se i v tomto případě používají elektrody na bázi litiny. V tomto případě se jedná asi o nejnáročnější způsob svařování, neboť hrozí, že se bude díky tepelnému působení svařované části deformovat.