Jak na správné sváření mědi? Lze vůbec svářet měď?
Obecně lze říci, že měď lze svářet. Jedná se ale o jeden z ,,komplikovanějších" kovů" a vyžaduje určitě svářečské dovednosti, zkušenosti a znalosti.
Měď jako kov, má svoje typické vlastnosti, na které je u sváření potřeba brát zřetel. Jedná se zejména o vodivost tepla. Doporučuje se z tohoto důvod svářet materiál o tloušťce minimálně 1,5 mm a díky sváření udržovat pokud možno konstantní teplotu materiálu. Materiál se musí správně natavit ale nesmí se to takzvaně ,,přepálit", jinak se měď úplně roztaví právě díky vysoké teplotě. Náchylnost je opravdu značná. Díky této vlastnosti je měď také velice náchylná k odletování a odstřikům samotného kovu / mědi při samotném sváření. To sebou nese opravdu zvýšené nároky na bezpečnost svářeče a ochranné pomůcky, jako kuklu, rukavice a oděvy.
POZOR: výpary zinku ze svařování mědi, jsou silně toxické. Vhodné či dokonce nutné si chránit dýchací cesty a použít kuklu s odsáváním.
Měď lze svářet v podstatě všemi svářecími metodami a svářečkami. Nejčastěji se ale používá sváření plamenem ( acetylen a kyslík ). Lze použít i sváření pomocí elektrického oblouku, kde se nejčastěji využívá sváření obalenou elektrodou ( MMA ). Nicméně lze svářet i TIGem a dokonce i MIGem.
Svařitelnost mědi nejvíce ovlivňuje, tak jako i u jiných kovů, její složení. Tak jako u oceli ovlivňuje její svařitelnost obsah uhlíku a legujících prvků, tak u mědi to je obsah zinku a legujících prvků. Teplota odpařování zinku je už 903 ºC. Při sváření tak dojde v tepelně ovlivněné části k odpaření zinku a tím k změně vlastností mědi. Tyto změny neproběhnou, pokud obsah zinku v základním materiálu nepřekročí 32 %.
Měď bude nesvařitelná, pokud bude obsahovat legující prvky, zejména olovo a hliník. Nesvařitelné tak bude CuZnPb a CuZnAl. Naopak bude měď velmi snadno svařitelná, když bude úplně čistá a prostá jiných prvků. Nicméně to se většinou nestává. Ostatní prvky ( hliník, hořčík, cín, olovo a mnoho dalších ) se do mědi přidávali a přidávají, aby měď při výrobě a tváření lépe tekla a tvarovala se do konečného výrobku. Nicméně jeho případná následná oprava svářením je pak problematická,
Tipy pro sváření mědi:
Nejlepším způsobem je svářet / pájet plamenem a za použití pájky s obsahem stříbra více jak 20 %.
Nebrousit a nepřipravovat materiál na sváření běžným brusným kotoučem. Do materiálu se budou zanášet nečistoty z brusiva a při samotnému sváření se budou teplem rozkládat, bude vznikat kyslík a usnadní se mezikrystalová změna s sníží se vlastnosti spoje, zejména pevnost a křehkost. Očistit například kartáčem na nerez.
Co nejvíce odvádět teplo ze svaru. Podložkou, pomocí gelu na odvod tepla, tkaniny.. U metody TIG a MIG chladit hořák vodním chlazením.
U metody MMA - použít správné elektrody na měď a správně zapojit polaritu svářecích kabelů.
U metody TIG - oblouk by měl být co nejměkčí. Toho dosáhneš, když prodloužíš délku oblouku a to na cca 5 až 8 mm. Svařuje se typicky bez přídavného materiálu. Lze ale použít obyčejný elektroinstalační drát, samozřejmě zbavený izolace. Nejvhodnější plyn je Argon s Heliem. Čistý Argon však bude fungovat také. Dbát na výbornou ochranu svářecím plynem. Jakákoli přítomnost kyslík ve svaru způsobí jeho mezikrystalickou změnu a sníží se pevnost spoje.
U metody MIG - pro sváření se použije jako ochranný plyn Argon s Vodíkem a to s obsahem až do 25 % vodíku.