Svářečky MIG/MAG | CO2 - zvýhodněné SETY

Všechny tři pojmy označují stejnou metodu obloukového svařování v ochranné atmosféře plynu — liší se jen použitým plynem. MIG (Metal Inert Gas) znamená svařování v inertním plynu (Argon, Helium nebo jejich směs). MAG (Metal Active Gas) znamená svařování v aktivním plynu (CO₂ nebo směs Argon + CO₂). V Česku se metoda historicky nazývá zjednodušeně CO₂ svařování a stroje pro ni „CO₂ svářečky". Detailně metodu vysvětlujeme v článku O metodě sváření CO₂ = MIG/MAG.

Set obsahuje všechno potřebné k okamžitému svařování — svářečku, svářecí hořák, tlakovou lahev na plyn a další příslušenství za výhodnější cenu než při nákupu samostatně. Kromě úspory peněz získáváte tři výhody: kompatibilita (vše je odzkoušeno, že funguje dohromady), jistota (nezapomenete na klíčový komponent), a jednodušší servis (jedna objednávka, jeden záruční list). Výhodné sety MIG/MAG svářeček doporučujeme zejména začátečníkům — vyhnete se nákladné chybě při výběru jednotlivých komponent.

Sváření s plynem používá tlakovou lahev s ochranným plynem (CO₂ nebo směs Argon + CO₂), který chrání svar před oxidací. Mezi výhody se řadí zejména čistý svar, méně rozstřiku, vhodné do dílny. Nevýhodou je nutnost nosit lahev a omezené použití venku za větrného počasí. Sváření bez plynu (metoda MOG/FCAW) používá tzv. trubičkový (plněný) drát, jehož jádro obsahuje tavidlo nebo kovový prášek, který během tavení uvolňuje ochranný plyn přímo v místě svaru. Výhodou tedy je, že s sebou nemusíte při práci tahat lahev, funguje i venku ve větru, a je ideální pro montáže a stavby. Nevýhodami však jsou vyšší rozstřik, vyšší cena drátu.

MIG/MAG patří k nejběžnějším svářecím metodám pro výrobu konstrukcí, strojních zařízení, potrubí, tlakových nádob a podobně. Je velmi univerzální. Vyžaduje sice nákladnější vybavení (svářečku, hořák a lahev plynu), ale nevyžaduje extra zručnost svářeče pro dosažení alespoň základní kvality svaru. Výhodou je poloautomatické podávání drátu, díky kterému lze pohodlně tvořit housenku svaru a kontrolovat svarovou lázeň. Metoda umožňuje svařovat ve všech polohách — v dílně i na montáži — s podobnou kvalitou. Lze ji také snadno mechanizovat nebo robotizovat upnutím hořáku do ramena robota.

Původně byla metoda vyvinuta pro svařování hliníku a hořčíku. Postupně se ale zefektivnila a zlevnila natolik, že má smysl ji používat i pro nelegované oceli. Dnes patří MIG/MAG mezi nejuniverzálnější metody — zvládá ocel, nerez i hliník. Volba materiálu však určuje volbu plynu a drátu: pro běžnou ocel stačí CO₂ nebo směs Ar + CO₂ a běžný drát, pro nerez směs Ar + CO₂ a nerezový drát, pro hliník čistý Argon a hliníkový drát. Více se dozvíte v sekci přídavné materiály — dráty.

Záleží na výkonu stroje a dostupném napájení vaší dílny. Pro hobby a lehčí dílenské použití do 200 A bohatě stačí 1×230 V s jištěním 16 A. Pro stroje 200–250 A doporučujeme 1×230 V s jištěním 25 A. Profi sety nad 250 A nebo s velkým výkonem vyžadují třífázové 3×400 V — třífáze utáhne výkon, který by jednofáze nezvládla. Před nákupem si vždy ověřte jištění své zásuvky a u silnějších strojů zvažte i protáhnutí třífázového kabelu, vyplatí se to.

Pokud sváříte jen o víkendech (do 2 hodin týdně), hobby set CO₂ svářečky odvede stejnou službu jako profi set za zlomek ceny. Pro pravidelné použití (řemeslník OSVČ, dílna se zakázkami) volte střední třídu se zatěžovatelem DZ 50–60 %. Pro denní provoz v kovovýrobě nebo zámečnictví je profi set CO₂ svářečky nezbytný — hobby stroj by takovou zátěž dlouhodobě neunesl a brzy by se přehříval či shořel.

Ano — MIG/MAG je k automatizaci ideální díky poloautomatickému podávání drátu. Hořák se upne do ramena robota a robot pak sám vede svarovou housenku po předdefinované trajektorii. Tyto vlastnosti vyzdvihují MIG/MAG (CO₂) svařování na pomyslný vrchol v celosvětovém měřítku. Pokud uvažujete o robotizaci, doporučujeme profi sety s digitálním ovládáním a možností externí komunikace s řídicím systémem robota — rádi Vám s výběrem poradíme.

Správná poloha hořáku zásadně ovlivňuje kvalitu svaru. Hořák se obvykle drží pod úhlem cca 15–20° od kolmice k materiálu, špička drátu směřuje do svarové lázně, vzdálenost špičky drátu od materiálu je 10–15 mm. Při silnějším materiálu se držák táhne dopředu (technika „tlačení"), u tenkého plechu naopak dozadu („tažení") pro lepší kontrolu tepla. Detailní postup s obrázky najdete v článku O správné poloze svářecího hořáku MIG/MAG.